Sto let po největší české sportovní tragédii stále s jistotou nevíme, co přesně se tenkrát stalo na krkonošském Zlatém návrší.
„…ještě bojoval, ale smrt tiskla svůj ledový ukazováček neodbytně na jeho srdce…“
Když spolu ošlehaní účastníci zrušeného závodu Češi, Němci a Norové, muži jedné krve, stáli nad tělem Bohumila Hanče, plakali všichni. Jak uvěřit, že ten nejdokonalejší z nich, nejlepší, nejstatečnější a vždy ochotný pomáhat druhým, leží tu náhle mrtev a nic ho už nevrátí životu.