„NEEXISTUJE ŽÁDNÝ KONEC. NEEXISTUJE ŽÁDNÝ ZAČÁTEK. EXISTUJE JEN NEKONEČNÁ VÁŠEŇ ŽIVOTA.“
Frederico Fellini
Divadlo HOGO FOGO děkuje za zapůjčení a instalaci sochy DOLCE VITA sochaři Milanu Kuzicovi. Toto krásné dílo povýší letní terasu na místo diskusí o umění, o životě, o kultuře.
La Dolce Vita
Surreální květ lidského mámení 100 let od narození Federica Felliniho. Socha k uctění a připomenutí této výjimečné, silně individuální osobnosti, k našemu zamyšlení a sebereflexi. Italský režisér a scénárista Federico Fellini (20. 1. 1920, Rimini – 31. 10. 1993, Řím) patří k nejvýznamnějším světovým představitelům filmového oboru. Byl oslavován i ostře kritizován. získal řadu ocenění, včetně cen David di Donatello od italské filmové akademie, pěti Oscarů za cizojazyčné filmy i celoživotní dílo a Zlaté palmy festivalu v Cannes za film La dolce vita. Jeho tvorba je inspirativní svou nadčasovou filozofií a imaginací dodnes; podněcuje osobní i sociální sebereflexi. Socha, nadrealistický květ pěstěný lidským mámením, je vizuální reminiscencí Felliniho vrcholného díla, filmu La dolce vita (Sladký život) z roku 1960. Kritický pamflet na životní styl tzv. vznešených vyšších kruhů nezastírá tragické důsledky pro jedince i celou společnost. duální princip plastiky (zde zejména mužský a ženský) naznačují dvě zřetelně kontrastní hmoty. Přitahují se i odpuzují zároveň, vzájemně se milostně a při tom útočně prostupují.
Vizuálně si oponují abstraktně geometrickou nebo organickou modelací a výrazem použitých materiálů. Těžký polygonální pilíř z naturálně rezavého plechu podpírá, ale i něžně objímá narůžovělý surrealistický „obláček“, antagonický svým zrcadlově lesklým povrchem z antikorozní oceli. Tvary, barevnost, tvrdé i lehkovážné linie sochy metaforicky vyjadřují podstatu lidské existence ohrožované morálními úpadky – líbezným opojením a návykovým poblouzněním. Socha vybízí k zamyšlení nad aktuálními kontexty a jinotaji Felliniho idejí. Kdykoli můžeme snadno podlehnout mámení sladkých matérií, jak naznačují odrazy individuálně pokřivované pozlátkem zrcadlové plochy. Jednotlivé podoby se pitoreskně deformují a v růžově zlatavých odlescích vše pravdivé a podstatné uniká. Je na každém, zda vlastnímu iluzivnímu obrazu uvěří a něžně mu podlehne…
Bronislava Kuzica Rokytova
